Májová zamyšlení 2020 – SVATÝ JAN SARKANDER

by · 1.5.2020

Bratři a sestry,

každý rok se v měsíci Květnu více obracíme na naší nebeskou maminku Pannu Marii a scházíme se na Májových pobožnostech. I když to letos není možné, přesto si můžete takovou pobožnost prožít i doma. Může vypadat například takto:

Návrh domácí (rodinné) májové pobožnosti

  • mariánská píseň (Kancionál, Boží cesta, Koinonia, Poutnický kancionál „Salve Regina“, Malý zpěvníček zapomenutých radostí…)
  • růženec (nebo alespoň desátek)
  • sloka písně
  • májové čtení (s úvodní a závěrečnou modlitbou)
  • Otče náš a Zdrávas na modlitební úmysl dne
  • sloka písně
  • litanie (loretánská, případně vybrat některou mariánskou ze souboru „Litanie“, vydala Matice cyrilometodějská)
  • na závěr „Vesel se, nebes Královno“ (Kancionál 407), popř. „Raduj se, nebes Královno“ (Boží cesta 222)

    Pobožnost je možné si libovolně sestavit a upravit podle možností.
  • Letos slavíme VÝROČÍ MUČEDNICKÉ SMRTI SVATÉHO JANA SARKANDERA – proto nás budou tímto měsícem provázet úvahy právě o tomto světci. Tak pojďme začít 🙂

DEN 1.

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)

Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sarkandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

1. května

Úvodem

Opět jsou to láska a důvěra k Panně Marii, co nás zde shromažďuje. Věříme v Její nanebevzetí. Maria o nás ví, cítí s námi a miluje nás. Smíme zde být v živé víře jako na večerní besedě u Matky. Už vícekrát jsme slyšeli výzvu Boží Moudrosti, předčítanou jako výzvu naší nebeské Matky o svátku Jejího Neposkvrněného početí: „Děti, slyšte mě! Blaze těm, kdo se drží mých cest. Blaze tomu, kdo mě poslouchá, kdo každý den bdí u mých dveří a dává pozor u veřejí mé brány. Kdo mě hledá, nalezne život a dostane se mu spásy od Pána.“ (Př 8,32-35) Rádi poslechneme. Usedáme si v duchu k Tobě, Matko… O kom si necháme letos vyprávět? Čtení bude o knězi z naší země, který věrně miloval Ježíše, Marii a svůj lid. Je to svatý Jan Sarkander, Slezan ze Skočova na Těšínsku. 17. března tomu bylo 400 let, co zemřel ve vězení olomouckého soudu. Dnes už tam soudní budova nestojí, 5 nad mučírnou se nachází kaple. V její dolní části je na původním místě skřipec, Janův mučící nástroj. Tam byl Jan Sarkander vyslýchán, tam byl dotazován na zpovědní tajemství. Tam osvědčil svou věrnost Ježíši, Marii a lidu. Jeho svědectví krve vysvitlo jako přímočarý paprsek spolehlivé víry, aby ozářilo všem nejistým a hledajícím náš věčný cíl a cestu k němu. Budeme se tedy vracet k událostem 400 let starým. Ne však kvůli tomu, že bychom milovali věci staré čistě jen pro jejich stáří. Je to kvůli tomu, abychom pochopili, že potýkáme-li se s obtížemi v náboženském životě, není to nic nového. Neboť „všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni” (2 Tim 3,12). Čím více však kdo žije v Kristu Ježíši, tím více si může být jistý Jeho vítězstvím. Poznáním tohoto národního světce také prohlubujeme svou přináležitost k vlastnímu národu. Ve svém životopise Jana Sarkandra z roku 1861 říká Matěj Procházka (a teď si můžeme poslechnout slova více než půldruhého století stará), že je třeba pěstovat historii, „aby náš národ prohlédl a poznal svou minulost, a tím i sám sebe, citu pro čest národní nabyl, skvělé příklady svých předků si za vzory k následování bral, z jejich pak poklesků i výstrahy vzal a jejich neštěstím zmoudřel, slovem, aby se nekolébal více v pouhých mrákotných citech, nýbrž aby […] oplýval rozumem, moudrostí a opatrností. Národ, jenž nezná svou historii, nezná také sám sebe a jest dle výroku pohanského mudrce Cicerona jako děcko, s nímž každý ošemetník dělati může, co chce.“ Vzácnou pobídkou, abychom se letos zabývali našim světcem, jsou slova svatého papeže Pavla VI. v apoštolském listě napsaném k 1100. výročí smrti svatého Cyrila: „Je Vaší dobrou vlastností, naši ctihodní bratři a milovaní synové, že jste si vědomi povinnosti, kterou máte, totiž připomínat si slavné skutky Vašich národů z dávné doby s touhou je následovat a pozorně slavit vynikající památné události zapsané na stránkách Vašich dějin. Děje se tak čas od času.” Ať se tak tedy děje i o letošních májových večerech ke slávě Boha, všemohoucího Otce. Neboť velikost života našich světců je Jeho darem nám. V nich máme příklad a oni jsou našimi přáteli a pomocníky, kteří se za nás přimlouvají, jak říká preface o všech svatých. Svatá Panno a Matko Maria, Královno všech svatých, vyprošuj nám zdraví těla a pokoru duše, abychom se mohli v máji večer co večer u Tebe scházet a blíže se seznamovat s naším milým světcem.

Úmysl dnešní modlitby: Prosíme za pokoru svého srdce.

Závěrečná modlitba (každý den po májovém čtení)

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy, vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětinnou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!

Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.